MIŠOVICKO - to jsou Draheničky, Mišovice, Pohoří, Slavkovice a Slav. Hora, Svučice

Historie Pohoří

Již ve střední době kamenné (mezolit) žili poblíž Pohoří lidé. Šlo pravděpodobně o lovce, není však přesně známo, kde bylo jejich sídliště. O jejich přítomnosti v okolí obce svědčí pouze nález jádra pazourku, který byl nalezen na stráni Na Písčitých. Jelikož nejde o šíp ani o nic podobného, co by mohlo být ztraceno např. při lovu, je velmi pravděpodobné, že ono sídliště bylo poblíž místa nálezu. V mezolitu se lidé stále ještě živili lovem. Nastaly ovšem klimatické změny, které změnily jejich způsob života. Lidé žili v jednoduchých obydlích tvořených „obytnou jamou“ a primitivní střechou. Z Mirovicka a Čimelicka je známo několik mezolitických sídlišť. Někdy jde i o "dílny" (nutno chápat ve smyslu obydlí, kde byly nalezeny úlomky vzniklé při výrobě kamenných nástrojů). Taková dílna byla například v Krsicích.

Mladší doba kamenná (neolit) není nikde v okolí zastoupena snad kvůli nadmořské výšce. Tehdy byly pole obdělávány pouze v nížinách. Lidé ještě neměli potřebné znalosti o zúrodňování půdy.

Jediná známá lokalita z doby bronzové v okolí je sídliště na vrchu Hrad. Byla objevena Bedřichem Dubským při výkopech na mladším keltském hradišti, které bylo vybudováno na témže místě. Našly se zde pouze úlomky nádob. V době bronzové se začal hojně používat bronz, ale to pro osídlení této výše položené oblasti nemělo až takový význam, větší význam mělo rozšíření primitivního pluhu. Pluh umožnil obdělávat i tyto méně úrodné oblasti s menší námahou a celkem dobrým výnosem.

Ze samotného katastru obce pochází pouze jeden předmět keltského původu. Je to skleněná perla s modrobílými očky. V době halštatské bylo na již zmiňovaném kopci Hrad, který leží v obci Boudy, vybudováno hradiště. Bylo obehnáno dvěma valy a příkopem. Na jeho akropoli byla objevena zahloubená chata obdélníkového tvaru. Na našem území byl v té době Hercynský les, který byl obýván keltským kmenem Bójů. Řecký historik Hérodotos popisoval toto území jako kopcovatou krajinu porostlou hustými lesy severně od Dunaje. Podle tohoto popisu usoudili historici, že Hercynský les se rozkládal někde na našem území a na území Bavorska.

Kolem začátku našeho letopočtu byli Keltové vytlačeni bojovnějšími Germány. Z Pohoří ani z okolí žádný germánský předmět nepochází.

V roce 1931 nalezli dělníci při stavbě silnice střepy z nádob. Přivolaný archeolog Bedřich Dubský je datoval někam do mladší doby hradištní ( 7.-9. Stol.). Podle svědka, který na stavbě silnice pracoval, byly střepy vykopány pod vesnicí. O tomto nálezu se však nezmiňuje publikace Prácheňského muzea v Písku Písecko v zrcadle archeologie (aut. Jiří Fröhlich), ale pouze obecní kronika, proto je nutné k této informaci přistupovat s rezervou.

K době slovanské se váže jedna místní pověst, která vypráví o slovanském hradišti Kolné Hoře. To mělo být někde v místech, kde je dnes Slavkovická Hora.

Na začátku vrcholného středověku patřilo Pohoří do župy Bozeňské, která se jmenovala podle hradiště Bozeň. Mezi historiky se dlouho vedly spory o to, kde Bozeň stála, a dnes se má za to, že byla na kopci stejného jména poblíž obce Počáply.

Roku 1262 se Pohoří dostalo do majetku kláštera sv. Jiří. Později kolem roku 1292 bylo prodáno, nebo vyměněno příbramskému biskupství. Svědčí o tom listiny z let 1292 a 1379. Další změna majitele přišla po skončení husitských válek, když Pohoří získal rod rytířů z Mirovic.

Kolem roku 1515 se majitelem Pohoří stal Jindřich Běšín z Běšín. V roce 1528 si panství rozdělili jeho synové Jan, Jindřich, Burian a Václav. Pohoří připadlo Burianovi. Burianovi synové nechali v roce 1545 svůj majetek v Pohoří vložit do zemských desek.

Od rodu Běšínů získal „díl panský“ v Pohoří rod Deymů ze Střítěže. Roku 1597 se majitelem Pohoří stal Jindřich Deym ze Střítěže, který připojil svůj „díl panství“ v Pohoří k panství v Krsicích.

Za protihabsburský odboj byly Janu staršímu Deymovi, rytíři ze Střítěže, roku 1620 zkonfiskovány Krsice a k nim náležící díl Pohoří. O tři roky později bylo zabavené panství vráceno jeho dětem Anně, Barboře, Adamovi, Petrovi a Janovi Deymovým. Ti své panství prodali Kateřině Deymové.

Koncem 17. století vlastnili statky v Pohoří svobodný sedlák Jakub Řebřina, svobodný pán Arnošt Ferdinand Nigrina a Sigmund Mařeška. O něco málo později koupili statky v Pohoří Jiří Vojtěch Božhovský z Křtěnova, Karel Kloc rytíř ze starého Domu a Udrcký z Udrče.

Od těchto různých majitelů se Pohoří dostalo do majetku rodu Bissingenů a později do majetku Vratislavů z Mitrovic. Po nich vlastnily Pohoří až do zrušení roboty rody Schwarzenberků a Lobkoviců z Drahenic.