Setkání se zvířaty

Tady bychom se s vámi chtěli podělit o vlastní i cizí zážitky z přírody.

Srny

Tam v dáli je srnka Jak jsme se setkali se srnou my, se můžete podívat na tomto obrázku. Tmavý flek ve vyznačeném prostoru je dotyčná srna, která, když jsme ji potkali, zase tak moc daleko nebyla, ale která, než jsme stačili zapnout foťák a zmáčknout spoušť, se vzdálila tak, že už nebyla vidět skoro vůbec.

Jindy jsme měli větší štěstí, když se nám naskytla příležitost uvidět něco, o čem jsem se do té doby domníval, že se přihodí maximálně zkušeným pozorovatelům přírody. Jeli jsme po silnici z Pohoří směrem na Čimelice, když vtom jsme z okna auta spatřili v poli srnu se srnčetem. Zastavili jsme, abychom se mohli na ten malý zázrak podívat. K našemu překvapení se najednou srnče prudce rozběhlo pryč od srny, své matky. Uběhlo nějakých třicet metrů a prudce zabrzdilo. Otočilo se a běželo zpět k ní. Tam se zastavilo a pak hned běželo znovu asi třicet metrů pryč od ní. Pak se zase vrátilo... Inu, trénink je trénink a je třeba začít už jako malé srnče, když chcete přežít v džungli dnešního světa.

Zajíci

Tak to je on (zajíc) Jednoho dne ráno mě probudil mladší bratr s tím, že na zahradě máme zajíce, a abych se šel podívat. Zdálo se mi to jako hloupost. "Vždyť uteče, než tam dojdeme," říkal jsem si, ale přeci jsem se šel podívat, co kdyby náhodou... A vyplatilo se to - ve vysoké trávě tam ležel zajíc. Byl od nás asi půl metru, ale ani se nepohnul. Chudák, musel být velmi vystrašený. (Můžete se na něho podívat na fotce vpravo.) Když jsme pak posekali trávu, kde se schovával, už se u nás neukázal. Další rok se k nám ale nastěhoval jiný. I jeho jsme prvně našli, jak nehybně leží ve vysoké trávě. Pak čas od času, když jsme zrána přišli na zahradu, spatřili jsme ho pelášit pryč. Vždycky se ale, když večer všechna světla v domě zhasla, vrátil zpět, zalehl do vysoké trávy a upadl do lehkého zaječího spánku "na půl oka". Řekl bych, že se mu u nás asi líbilo, když se vracel

Divoká prasata

Divoká prasata patří k našim nejhrůzostrašnějším zvířatům. Říkáte si nic moc, že by medvěd nebo vlk byl horší a že jsem posera? Máte asi pravdu, ale představte si, že, jako se to stalo jednomu našemu kamarádovi, jedete na kole a jen tak zastavíte u kukuřice. Nic netušíce, se občerstvujete a najednou na vás vyletí divočák. Funí, chrochtá a slintá. Co vám zbude v takovou chvíli? Zhodnotíte své šance a ujedete, jako to udělal i náš zmiňovaný kamarád. Jinak vám zbývají už jenom dvě možnosti: a) být myslivec, mít po ruce pušku (Na kole a s puškou?) a prase zastřelit, b) být Bivoj a prase přemoci holýma rukama. Proto jsem ze srdce rád, že jsem prasata potkal zatím jen na vzdálenost větší než sto metrů, kdy z nich byla vidět jen jejich záda.