Historie Svučic

Krátký výlet do historie Svučic začneme v době halštatské, od které nás dnes dělí přes dva a půl tisíce let. Z té pochází bronzový náramek, nalezený na poli u cesty do sousedních Ráztel, který jeho nálezci předali do sbírek Národního muzea.

Vzhledem k tomu, že tento náramek je jediným svučickým archeologickým nálezem zmiňovaným v knize J. Fröhlicha Písecko v zrcadle archeologie, musíme nyní udělat velký časový skok a přemístit se do doby, kdy na českém trůnu seděl Vratislav II., první český král, a kdy se historické prameny prvně zmínily o Svučicích. Tehdy se psal rok 1088 a Svučice patřily k vyšehradskému kostelu. Podruhé se o nich zmiňuje až nadační listina krále Václava II. To patřily ke kostelu v Miroticích.

V letech 1403-1418 patřily Svučice kromě „manství ke Karlštejnu“ Jindřichu Kolmanovi z Křiklavy, pak pánům z Říčan. Roku 1460 koupil Svučice Racek z Dlouhé Vsi a připojil je k Uzenicům. Spolu s Uzenicemi se Svučice dostaly až do majetku Adama Lva z Rožmitálu (nejedná se o toho Lva z Rožmitálu, který, jak napsal Jirásek, vedl výpravu „z Čech až na konec světa“, ale o zcela jiného), který je roku 1537 prodal rytíři Janu Běšínovi z Běšín. Do této doby spadá také první zmínka o tvrzi s dvorem.

Rovněž z této doby známe vlastníka „manství ke Karlštejnu“, jímž byl Jiřík Štván. Vztahy mezi majiteli Svučic Běšíny z Běšín a majiteli manství Štvány však nebyly nikterak přívětivé a proběhl mezi nimi dokonce soud, který vyhrál Jan Běšín z Běšín. Od roku 1579 vlastnil Bedřich Běšín z Běšín i velkou část štvánovského-karlštejnského manství.

V roce 1719 po smrti Jana Václava Běšína z Běšín koupila Svučice, které byly již značně zadlužené, vdova Kateřina Běšínová, ale po 4 letech je musela prodat. Koupil je od ní Václav ze Šternberka, který je připojil k Drahenicům a nechal zbořit tamější tvrz. Z tvrze zbyl jen dvůr, ale i ten byl zrušen. Na jeho místě vznikly dva statky – č.p. 1 a č.p. 2.